„Neviditelné oběti komunismu II. Kanada 05“

Projekt navazoval na pilotní část z roku 2004, která se uskutečnila v červenci 2004. V červenci roku 2005 byli tři studenti doplněni o dalších pět mladších kolegů. Do Kanady jsme tak odjeli ve složení Hanka Markalousová, Hanka Nováková, Verča Počerová, Markéta Kopalová, Ála Čechová, Míša Rutová, Jakub Hodboď a Vašek Ulvr. Výzkum probíhal v kanadských městech Toronto, Ottawa a Montreal a díky skvělé spolupráci se zmíněnými krajanskými organizacemi jsme natočili více než 30 rozhovorů. Setkali jsme se také s velikány Josefem Škvoreckým a Tomášem Baťou. Na sérii prezentací pro ZŠ, SŠ i veřejnost byly představeny výstupy projektu, dva historické dokumenty zaměřené na útěk z ČSR a těžké začátky emigrantů v Kanadě.

Tentokrát vznikla dvě videa, jedno je zaměřené na útěk do Kanady a druhé na začátky v Kanadě. Většina emigrantů z roku 1948 totiž musela v Kanadě pracovat nějaký čas na farmách. Začátky v Kanadě byly tehdy skutečně velmi složité.

K dalším výstupům patří sborník studentských historických statí na téma emigrace do Kanady. Každý z členů studentského týmu do tohoto sborníku přispívá vlastním textem. „Zaměřila jsem se na problematiku Masarykovy univerzity, která nějaký čas fungovala v jednom z německých uprchlických táborů,“ uvádí Markéta Kopalová a dodává: „Moji kolegové však zpracovali nejrůznější témata, od Masaryktownu po krátké biografie jednotlivých emigrantů nebo krajanská tištěná media.“

Celá akce se uskutečnila za finanční podpory Magistrátu města Liberce, Libereckého kraje, Knihkupectví Jaroslava Fryče, DTZ s.r.o., Prettl PEKM Kabeltechnik s.r.o. a SRPSŠ při Gymnáziu F. X. Šaldy.

Z projektového deníku:

„S ohledem na co nejnižší náklady jsme se přepravili mikrobusem do Vídně a teprve tady nastoupili do letadla směr Toronto. Po téměř devítihodinovém letu většina z nás poprvé stanula na kanadské půdě. Na letišti na nás již čekala paní Locher s panem Flintou, kteří byli tak hodní a přepravili náš osmičlenný tým na Masaryktown - české „městečko“ na okraji Toronta, které se stalo na příští tři týdny naším domovem. Krajané nám zde dali k dispozici byt, jehož vchod můžete vidět na fotografii. Druhý den po příletu jsme vyrazili do Downtownu, abychom poznali centrum Toronta. A pak již začala nejdůležitější část našeho pobytu - rozhovory s českými emigranty. Několik kontaktů jsme již měli z loňska, ale většinu jsme získali díky panu Waldaufovi, který nám poskytl seznam s kontakty na další krajany. Začali jsme je tedy postupně obvolávat a domlouvat si rozhovory. Rozdělili jsem se na dvě skupiny po čtyřech členech. Většinou jsme stihli dva rozhovory denně, každý trval okolo dvou hodin. Poznali jsme mnoho krajanů, vyslechli zajímavé příběhy a natočili asi třicet interview. Podařilo se nám setkat se i s panem Baťou a panem Škvoreckým. Díky ochotě pana Syptáka a paní Locher, kteří nás zavezli na Niagara Falls, jsme navštívili známé vodopády. Ve druhé části pobytu část týmu odcestovala do Ottawy, kde nás ubytovala paní Flacková. Hlavní náplní bylo zmapovat sbírky ottawského archivu. Sešli jsme se zde i s panem Šuchmou, předsedou ČSSK, a strávili s ním a jeho ženou příjemný večer. Do Montrealu jsme si odskočili jen na den. Díky ochotě místních krajanů , kteří se tu o nás postarali a všude nás vozili, jsme zvládli natočit pět velice přínosných rozhovorů. Mimo jiné i s panem Velanem, významným průmyslníkem a velkým mecenášem. Druhá skupina zatím pracovala v Torontu a stihla i výlet na Toronto Islands. Na konci pobytu jsme se opět všichni sešli a poslední večer uspořádali malé barbecue s krajany.“