Vancouver 2006

Po dvou letech pilného bádání po kanadském východě před námi vyvstala výzva zmapovat větší území. Dlouho jsme zvažovali jak západní oblast země javorů uchopit a začlenit. Z tohoto usilovného přemýšlení vyplynuly v podstatě dvě atraktivní osy: první pokračovala typickým duchem projektu, tedy najít kontakty a natočit co nejvíce osudů českých emigrantů tzv. starousedlíků z roku 1948; druhá osa se vztahovala k lokalitě - zajímalo nás, jak se liší česká komunita na východě a západě Kanady, případně jednotlivé odbočky Českého a slovenského sdružení na jedné či druhé straně Rocky Mountains. Vypravili jsme se tedy v polovině srpna 2006 do Vancouveru ve složení: Tereza Liepoldová, Jakub Hodboď, Alena Čechová. Cestou jsme se zastavili na tři dny v Torontu, kde jsme měli za úkol připravit půdu pro druhou skupiny, která se chystala dorazit na místo o 14dní později. Za náš krátký pobyt jsme se stihli osobně setkat s devíti krajany, kteří všichni ochotně přislíbili spolupráci. Ve Vancouveru byla naše pozice trochu těžší – letěli jsme do zcela neznámého prostředí, kde jsme byli zcela závislí na jediném kontaktu z odbočky ČSSK, panu Zachovi. Naštěstí se o nás tento milý pán a dlouholetý předseda místní odbočky perfektně staral po celou dobu našeho pobytu. Zajistil nám úžasné ubytování v rodinách místních Čechů a poskytl nám kontakty na mnoho zajímavých lidí. Rozhovor jsme tak natočili například s paní Jandovou, dcerou významného botanika Krajiny, bývalým velvyslancem a současným úspěšným spisovatelem Janem Drábkem nebo třeba Bohuslavem Velvarským, pilotem slavné 313. stíhací perutě RAF, a dalšími. Chtěli-li jsme zmapovat osudy krajanů na západě Kanady, nemohli jsme zůstat jen ve Vancouveru, kde jich ovšem žije převážná většina, ale museli jsme se vydat i do dalších metropolí a to do albertských olejářských mocností – Calgary a Edmontonu. Přesun z Vancouveru do Calgary jsme se rozhodli si pořádně užít, a tak jsme podnikli šestnáctihodinovou cestu autobusem přes Skalisté hory. Při prohlížení zasněžených titánů jsme čerpali energii na další rozhovory. Calgary a Edmonton měly podobný ráz. V obou městech se nám dostávalo pozorné péče patrona: v Calgary jím byl horal a cestovatel Vladimír Mašata a v Edmontonu nám přístřeší poskytl jeho přítel Zdeněk Fišera. Kromě rozhovorů se nám nejednou podařilo nahlédnout do osobních archívů, odkud jsme si přivezli materiály skutečné historické hodnoty - počínaje privátní korespondencí, přes doklady IRO, až po rukopisy knih a deníků. I my jsme si po celou dobu našeho pobytu vedly pečlivé záznamy v podobě deníku, kde jsme zachycovali, vše co se událo, co nás zarazilo, rozesmálo, překvapilo. Malou ukázku naleznete také zde. Celkem jsme během tří týdnů uskutečnili 21 interview získali mnoho nových kontaktů a nacestovali neuvěřitelné množství více než 26 000 km. Naši misi tedy lze hodnotit jako úspěšnou.

Alena Čechová

Z projektového deníku:

15. 8. 2006, den 1.
…Neleníme a vydáváme se plnit naše úkoly. Nejprve na Cowan Ave., kde je Masaryk Hall, dříve centrum Čechů v Torontu. Nyní tam je komunitní centrum pro děti z okolí. Ale Masaryk v názvu stále figuruje.
Pak jdeme na východ po jedné z nejzajímavějších torontských ulic Queen St. Je plná netypických kaváren, restaurací, obchůdků apod. Naším cílem jsou Kensington Gardens, kde v domě s pečovatelskou službou bydlí pan Moravec. Už značně unavení zjišťujeme, že je s manželkou na chalupě, ale měl by se brzy vrátit. Pak se po roce opět vydáváme TTC street carem, tedy obyčejnou tramvají zpátky na beaches do domku pana Frynty. Do postele se dostáváme zcela unavení po dlouhé cestě, ale ještě před tím domlouváme telefonem schůzky na celé příští dva dny.

29. 8. 2006, den 15.
Ráno se již naposledy setkáváme na stanici seabusu. Přijíždím o čtvrt hodiny později, ale přesto je fajn nálada. Máme namířeno k Mr. Zachovi, udělat s ním interview. Pana Zacha vcelku úspěšně nalézáme, interview běží také podle očekávání. Poté se role obrací a on dělá rozhovor s námi, do Vancouverského zpravodaje. Pak přichází předávání dresu - projektového trička, sborníku a dalších materiálů. S panem Zachem se definitivně loučíme před vancouverskou Art Gallery, on míří dále, my musíme natočit downtown, udělat druhou verzi stand upů a navštívit podruhé pana Drábka a potřetí Jandovy. Toho se nakonec ujímají holky. Pan Janda předává nějaké další materiály a najednou se rozpovídává o působení u CIC…