Sborník
Neviditelné oběti komunismu
Sborník studentských prací
Editoři: Jakub Hodboď, Mgr. Jan Goll, Mgr. Václav Ulvr.
Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy,
Partyzánská 530, 460 01 Liberec 11,
s finanční podporou Statutárního města Liberec, Libereckého kraje
a Knihkupectví a antikvariátu Jaroslava Fryče.
Copyright © Gymnázium F. X. Šaldy, 2006.
1. vydání.
ISBN 80-903729-0-2
128 stran
Studenti Gymnázia F.X. Šaldy v Liberci dne 2. června
2006 ve vstupním vestibulu liberecké radnice za účasti kanadského
velvyslance Bruce Jutziho, primátora Liberce Jiřího Kittnera a ře
ditelky
Gymnázia F.X. Šaldy Ireny Přádné představili veřejnosti sborník s
názvem „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“.
V první části publikace je otištěna odborníky mnoha cenami ověnčená
práce studenta
Jakuba Hodbodě „Útěk z vlasti“, hlavní
výstup z první fáze studentského projektu zaměřeného na československou
emigraci po roce 1948 do Kanady. Hodboď pátral po příčinách, které
vedly některé občany Československa k tomu, že po roce 1948 opustili
svou rodnou vlast, a snažil se zmapovat jejich poslední okamžiky v
jejich původní domovině. Autor se rovněž soustřeďuje na mnohdy velmi
dramatický přechod státní hranice, na různé způsoby jeho uskutečnění
a na pobyt emigrantů v utečeneckých táborech v Německu. Zevrubně analyzuje
táborový režim, poukazuje na překážky, jež museli Čechoslováci v německém
prostředí zdolávat. Pozornost autora se rovněž soustřeďuje na veškeré
procedury, jež emigranti podstupovali, aby vůbec mohli pomýšlet na
případný zisk azylu. „Proč si někteří z uprchlíků zvolili za
svůj domov právě Kanadu a jak vypadaly jejich první měsíce v zámoří?“
I na tyto otázky se autor ve svém bádání soustředil.
Písemné výstupy z druhé fáze projektu, tedy dílčí příspěvky Lucie
Pelikánové, Veroniky Počerové, Markéty Kopalové, Michaely Rutové,
Aleny Čechové a Jakuba Hodbodě vyplňují řádky druhé části studentského
sborníku.
Příspěvek
Lucie Pelikánové se soustředí na profesora
univerzity v Halifaxu Oskara Sýkoru, předního vědce v oboru stomatologie
nejen v Kanadě. Mapuje životní peripetie jeho rodiny a jeho samého.
Autorka představuje Sýkoru jako prototyp člověka, který se dokáže
bít za svůj život. Jeho schopnost zdolávat překážky , ať v podobě
nedemokratického komunismu, či finanční tísně v nové zemi, ho nakonec
posílí ve snahách jít za svým cílem jak profesním, tak rodinným.
Veronika Počerová se snaží na základě výzkumu uměle
kategorizovat typy útěku z Československa v období 1948 – 1951. Krom
klasické formy opuštění Československa – tedy pěšky zejména přes šumavské
hvozdy rovněž rozebírá atypické způsoby překročení státní hranice
jako například unesení vlaku, tzv. případ „Vlak svobody“, nebo unesení
letadla, tzv. případ „Dakota“.
Markéta Kopalová se zabývá reakcí studentů na Únor
1948. Popisuje protestní manifestace na hrad v inkriminovaných únorových
událostech. Naznačuje propojitost demonstrujících s demokratickými
politickými stranami. Pozornost autorky se následně upírá na studenty,
kteří před případnými postihy komunistickým režimem opustili svou
vlast . Někteří z nich našli své přechodné útočiště ve specifickém
utečeneckém táboře v Ludwigsburgu, kde si Čechoslováci vytvořili provizorní
vysokoškolské klima – tzv. Masarykovu kolej. V závěrečné části jsou
rozebrány peripetie těch, jež získali azyl v Kanadě a hodlali dokončit
či znovu obnovit svá studia v zámoří.
Michaela Rutová představuje čtenáři kanadský exilový
tisk, respektive se zaměřuje na periodikum „Nový domov“. Rutová předkládá
historický vývoj tohoto periodika včetně výčtu klíčových osob s ním
spojených. Na základě dobových novinových článků demonstruje témata
probíraná a diskutovaná v exilových spolcích, a tak naznačuje, kam
se soustředily hlavní aktivity těchto organizací v Kanadě.
Alena Čechová si pro svůj výzkum zvolila krajanský spolek Čechoslováků
Masaryk Memorial Institute. Rozebírá prvopočátky vzniku organizace,
zmiňuje hlavní iniciátory založení a zkoumá její hlavní náplň. Blíže
se věnuje také postupnému budování satelitního střediska Čechoslováků
v Torontu, tzv. Masaryktownu.
Jestliže
Jakub Hodboď svou první studii zpracovával
na základě podkladů pořízených zejména metodou orální historie, tedy
na základě rozhovorů s žijícími pamětníky, pak při vytváření druhého
příspěvku mu při práci posloužila klasická metoda práce historika,
tedy kritická analýza písemného materiálu uloženého v archívu. Autor
nám představuje krajanskou organizaci z téměř celokanadskou působností
– Československé národní sdružení (ČSNS). Nastiňuje historii spolku,
zmiňuje klíčové představitele, pozornost však nejvíce upíná na činnost
a chování spolku v inkriminovaných momentech komunistického převratu
v Československu v únoru a březnu 1948. Hodboď poukazuje na to,
že soustředění spolku na Únor 1948 bylo zpočátku zastíněno vnitřní
krizí organizace, jež byla způsobena zánikem vlastního periodika „Nová
vlast“. Postupem času si krajané začali plně uvědomovat vážnost situace
ve své rodné zemi a diskuse o ní se stala novou prioritou na zasedáních
výboru ČSNS. Autor vypozoroval změnu jednání spolku v momentě smrti
Jana Masaryka. Rodina Masaryků byla pro Česchoslováky ztělesněním
demokracie a nelze se divit, že přímý výpad proti ní, avizoval krajanům
vyhlášení stavu nejvyššího nebezpečí. Aktivity ČSNS se upřely na pomoc
lidem, kteří byli nuceni před agresí komunistického režimu utéci.
Tato činnost se stala také jedním z nejdůležitějších poslání krajanské
organizace téměř na celé následující půlstoletí.
Veškeré práce uvedené ve sborníku splňují parametry odborných vědeckých
statí. Vznikly na základě analýzy studenty sesbíraného pramenného
materiálu a dobových výpovědí pamětníků. Písemné a obrazové podklady
byly vyzískány jednak z archívů a muzeí v České republice a Kanadě,
jednak ze soukromých sbírek samotných emigrantů. Po ústních svědectvích
pátrali studenti přímo v Kanadě, kde pořídili na padesát audiovizuálně
zpracovaných rozhovorů s přímými aktéry doby a událostí, jež si studenti
vytyčili jako cíl svého výzkumu.
Vydáním sborníku studentských prací tohoto charakteru jsme se stali
jakýmisi průkopníky publikační činnosti v českém středoškolském prostředí
vůbec. Gymnázium F.X.Šaldy je první střední školou v České republice,
jež vydala knihu složenou z odborných elaborátů svých studentů
a to pod vlastní hlavičkou, respektive pod svým vlastním ISBN.
Věřím, že se studentům a učitelům našeho gymnázia podařilo zbořit
již léta zakořeněný mýtus, že střední škola je zde jen od toho, aby
se bezedná studnice studentské paměti plnila učitelem již nejméně
dvacet let stejně přednášenými daty a fakty. Gymnázium F.X.Šaldy je
tvůrčí. Sborník „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“ budiž
toho hmatatelným důkazem.
Jan Goll